Nová cesta
„Běž se zeptat.“ „Nejdu.“ „Hele za 10 minut nám začíná přednáška a já vůbec nevím kam jít. Ty snad jo?“ „Ne.“ „No tak vidíš, běž se zeptat.“ „Proč zrovna já?“ „Zuzano, neštvi mě a jdi.“ „Ty jsi hrozná Ali, víš to?“ a šla jsem, Alena se na mě jen culila. Byly jsme právě na fakultě VŠ a absolutně jsme nevěděli kam jít. A na chodbě stál jeden hezký kluk, tak jsme se dohadovali, která se půjde zeptat a bohužel jsem musela jít já. „Ahoj,“ řekla jsem nesměle „prosím tě, nevíš, kde je tady učebna 45B? „Ahoj, jo jasně, běž támhle po těch schodech do 1. patra a jsou to asi tak 2. dveře zprava.“ „Moc ti děkuji,“ a usmála jsem se na něj a šla k Aleně. Ta se na mě jen culila: „Líbí se ti co?“ „To jsem neřekla“ „Ale myslela sis to.“ „Aleno, nechej toho ano?“ „No jo pořád,“ a šli jsme nahoru do patra.
„Baf.“ „Ježiši, to jsem se lekla, Dane, co tu děláš?“ „Jdu tě navštívit a zeptat se na důležitou věc, jak bylo poprvé ve škole?“ „Dalo se to, sice jsme se s Alčou ztratily, ale pak to bylo v pohodě,“ řekla jsem mu a jen jsem slyšela Alenu z koupelny: „Hele, kdybychom šli hned, jak jsem říkala, tak bychom se neztratily.“ „Holky nehádejte se, co děláte v pátek večer?“ „Proč?“ „No je tu jedna taková párty tak, že bychom šli. Hm tak co?“ „Nevím, Alčo, co říkáš?“ „Můžeme jít klidně, aspoň se seznámíme.“ „Tak jo půjdeme“ „To je skvělé.“ hned halekal Dan. Řekl nám detaily a domluvili jsme se. „Bohužel už musím, tak zdarec v pátek.“ rozloučil se Dan a odešel pryč.
Pátek:
„Zuzko tobě to trvá, nač se tak parádíš?“ „Tož asi jen tak ne, hele ty máš Davida, ale já jsem sama, takže co.“ „Sama? A co Dan?“ „Nic, nechodíme spolu a ani nebudeme.“ „A myslíš, že to Dan tak bere?“ „Nevím a je mě to jedno, prostě s ním být nechci, mě to vyhovuje, tak jak to je, kamarádi a nic víc, jdeme?“ a šli jsme. Když jsme potkaly Dana, jak jsme se domluvili, nemohl ze mě spustit oči „Sluší ti to Zuzko“ „Dík,“ a šli jsme na párty.
„Pojď si na pití,“ řekla Alena a táhla mě k baru. „Ahoj, tak už ses neztratila?“ začal na mě mluvit cizí kluk, já chvíli zírala a pak mě to docvaklo, to je ten kluk z chodby. „Čau, no už ne, za pomoci kámoše,“ a usmála jsem se. „Můžu tě pozvat na drink?“ „No jasně, pozvání přijmu vždycky.“ „Tak jo, ou málem bych zapomněl, jak se jmenuješ? Já jsem Patrik.“ „Zuzana“ „Těší mě Zuzano,“ a líbl mě na tvář. Dali jsme si drink a já pak šla za Alenou. „Hele nebyl to ten kluk z chodby?“ vyhrkla na mě. „Jo, proč? Vadí ti to?“ „Ne v klidu, jen vidím povědomou tvář, která se s tebou baví, tak se ptám no,“ odpověděla Alena. „Nechceš jít tančit?“ ozve se mi za zády Patrik. „Ráda“ usmála jsem se a šla jsem. Patrik je dobrý kluk. To, že spolu máme hodně společného, zjišťuji po hodině kecání s ním.
O týden později:
„Kam se chystáš?“ ptá se mě Alena. „Dojede ti David, tak ti uvolňuji byt.“ „Víš, že vůbec nemusíš, mě ani Davidovi to nevadí.“ „Ale mě jo a mimoto mám schůzku.“ „S kým? S Danem?“ „Ne, s Danem určitě ne, s Patrikem.“ „Ale, ale z toho něco bude.“ „Hm, možná, tož já valím, zdarec.“ rozloučím se s Alenou a jen slyším „Čau.“
„Ahoj,“ pozdravím Patrika a dám mu pusu. „Ahoj,“ řekne mě Patrik a dá mě krásnou oranžovo-žlutou růži. „Děkuji, tak jaký jsi vybral ten film?“ „No to je překvapení.“ „Jé to jo, já miluji překvapení,“ a usmála jsem se. Film byl úžasný, Patrik má skvělý vkus. „Bylo to hezké, ale asi bych už měla jít domů.“ „Už?“ „No jo, já mám zítra přednášku a ještě se musím sbalit.“ „Ty někam jedeš?“ „Já jedu k našim na víkend, uvidíme se v pondělí.“ „No tak dobře, já tě doprovodím.“ „Nemusíš, jestli nechceš.“ „Ale já chci.“ Došli jsme až k paneláku. „Tak ahoj“ „Ahoj a děkuji, byl to hezký večer,“ a políbil mě. Jeho polibek byl úplně jiný než od Marka nebo Dana. Byl krásný a vášnivý. Ještě chvíli jsme se objímali a pak jsem šla nahoru. Naposledy jsme se ohlédla , zamával a šla jsem…